Expedice spřáteleného družstva Ústí—Police Via del Fratello 2013

Intro

Před patnácti lety, obchod Hudy v Brně. Pohorky po babičce odešly, potřebuju nové, na občasné zimní i letní hobby–výlety, a taky v Brně je v zimě vždycky šílená břečka a gumáky ještě nejsou v módě. Vybírám Hanwegy za pět tisíc. Za kolej platím 350 za měsíc, můj rozpočet zachraňují brigády v klubu Alterna, protože v pekárně Hepek dávají za noční směnu 30 za hodinu, v prádelně v Komárově dokonce jen 28. Boty jsou velký počin a já si říkám, jestli jsem neměla velký voči. Na ledovci vám skvěle posloužej, vidí to optimisticky prodavačka.

O patnáct let později. Sedíme na parkovišti v Laretu, v plánu máme Cestu bratrů na Badile a vážíme strategie. Nástup je z ledovce. Máme několik různě kompatibilních sad bot a maček. Tahat cepín a mačky sebou stěnou? Moc se nám nechce. Jiná možnost? Jo, je. Vzít nahoru každý asi tak dva cepíny, dvoje mačky a troje boty. S jednou sadou pod nástup, tam nechat cepín, mačky i pohory, do batohu kecky; až budeme zpět na startu, tak se s druhou sadou — cepínů, pohor a maček — vydat pro tu první. Uf, variace, kombinace. Beru si kecky koupené v akci za tisícovku, k nim fasuju krásný a historický řemínkáče paní Leníčkové.

O tři dny později. Zpátky z Badile. Hanwegy vyloženy z auta, zase v předsíni. Myslím na paní V., ke které jsme v mých studentských a pozdějších dobách nejdřív chodily uklízet a pak na přátelské návštěvy a která zemřela týden před svými 97 narozeninami; její sousedka paní S. to zhodnotila slovy: "mohla počkat do neděle, dárky už měla na stolku" (s bonboniérou a kytkou tehdy v předstihu přišli hned dva starostové dvou brněnských městských částí). Vždy elegantní a důstojná paní V. poznamenává k našim nenalíčeným obličejům a účesům sestříhaným po večerech kamarádkami: děvčátka, vy jste tak skromná, zatímco se na chodbičce obouvám do zbrusu nových pětitisícových bot do brněnské sloty. Těch bot, které právě prošvihly jedinečnou možnost podívat se na ledovec, první za patnáct let.

Fakta

Piz Badile – Via del Fratello, TD+ nebo 5 A1(A0?) nebo 6b, 25 délek, 800 metrů, 14 hodin, 9.–13. 8. 2013

Cesta, kterou poprvé přelezli 14. až 19. března 1970 bratři Gianni a Antonio Rusconi. Během svého zimního přelezu měli údajně zatlouct celkem 130 skob. Letní čas podle průvodce 10—15 hodin.

Dobrá předpověď na dva víkendové dny. Nástup v sobotu pod stěnu, start u ledovce v neděli v pět ráno, nástup do stěny v šest, na vrcholu s posledními paprsky slunka. Noc v plně obsazené vrcholové budce, slanění Severní hranou pohodovým tempem za skvělých výhledů cca sedm hodin.

Ve starém Leninově průvodci se píše, že cesta je poměrně často lezená, ale moc informací, aspoň na netu, není. Zjevně v dnešní době odrazuje nástup po ledovci a na Badile se prostě leze hlavně Cassin. Linka je parádní, jasný zářez v levé části stěny. Po prvovýstupcích (?) tu zbylo poměrně hodně skob, ale upotřebí se sada friendů i něco málo vklíněnců. První třetina lehčí délky 4b až 5b, klíčové jsou následující čtyři délky za 6a až 6b (technicky za 5, dle průvodce A1, v reálu spíš A0), pak jedno 5c a dolez lehkým terénem středem "Lopaty" včetně vyledněného několikametrového úseku, kde se hodil cepín, když už ho s sebou táhnete.