Pegas aneb všechny spáry nonstop

Původně myšlenka Jirky absolvovat přípravku na Excalibura v Yosech na Pegasovi se sice před odletem do USA neuskutečnila, ale brouk v hlavě zůstal. Navrhnul jsem záměr Karlovi. Dvě sezóny pryč, sladit termíny těžký, jednou teplo, pak zase už krátký den. Tuto neděli (7. 8. 2016) je všechno akorát, délka dne ještě únosná, avizovaná teplota taky; teda s tím rozdílem, že se udělalo nepříjemný teplo. Kolem páté ranní start. Trochu se rozhýbat ve Staré cestě a Volání dešťů a pak rychle do Okřídlenýho koníka, dokud budou ranní teploty. Karel si se stěno-rajbasovým cruxem poradil bravurně. Následovaly fenomenální Bílé myšky od Piskoře. Husarský kousek Standy Lukavského je solidní čoud, bez stavění ještě o něco větší. V cestě hrozí akutní nebezpečí pečení koláčů. Po zastávce na kafe v základním táboře jsme odškrtli Chutnou spáru, taky bez stavění. Další cesta Vodní kapky, relativně příjemná spára, už dávala zabrat. Osmá v pořadí, exponovaná varianta Bílých myšek, milosrdně nevyžadovala tolik odírání se. Každý opření kolena, ramene nebo lokte začalo být nežádoucí. Proto jsem zůstal zírat na Karla, jak ze sebe začal strhávat flanelku a částečně projeté tepláky, když na programu svítila Létavice. Tušil krutý špás od Milana Rusého, takže vedro nevedro, přidal další vrstvu. Hodila se. Každým dolezem koutem Staré cesty bylo třeba se víc a víc hlídat, aby člověk neudělal kravinu. Konečně poslední linie ze zadání (krátký traverz Dvoudenní jsme vynechali) – Lehká, prý za V, Milan Rusý. Řekněme nepříjemných VIIb za spáru z pilíře. A konečně naposledy dolezový kout Staré cesty. Kolem 20:30 jsme se začali dekovat domů.

„Za tmy do skal, za tmy ze skal, to už jsem dlouho nezažil,“ zhodnotil Karel akci Pegas.