Horské stopy pískařů – Galerie Ganku – Studničkova cesta

Na prodloužený zářijový víkend byla dobrá předpověď, tak jsme s Leninem přemýšleli co spácháme. Nakonec padla volba na Tatry. Plán byl buď v plný polní přechod/přelez Ganku od severozápadu a nebo, že zkusíme něco na Galérku, nejspíš cestu, kterou udělali Zdeněk Studnička s Karlem „Kokšou“ Hauschkem v září 1960. Vyhlášená to cesta :) .

V pátek večer nabírám Lenina v Hradci Králové a razíme směr Tatry. Před Popradem kolem třetí v noci už při řízení tuhnu, Lenin vedle mě už neřízeně chrní, tak to zalomíme kousek od dálnice do pole. Sotva se lehce rozední, lightista Lenin, který si vzal v rámci úspory váhy lehkej spacák už mě budí a chce pokračovat v cestě.

Dorazíme tedy na místo určení, najíme se a zabalíme, auto necháváme stát u hotelu a vyrážíme. Při vstupu do doliny na moji žádost, ať mě Lenin ukáže na mapě, která byla na začátku doliny, kam že to vlastně jdeme, odpověděl něco ve smyslu „A fakt to chceš jako vědět?“. Následně chvíli zkoumal mapu, hledal cíl naší cesty, leč marně, neb jsme byli o dolinu vedle – kufr číslo jedna. Zpět k auto, přesun ke správný dolině a na podruhý už to klaplo :) .

Počasí bylo super, takže jsme se relativně na lehko valili Bielovodskou dolinou vzhůru. Tábořiště jsme minuli, uhánějíce za polskou prsaticí. Ta po chvíli zastavila, my ještě chvíli motali serpentiny, následoval můj dotaz (ten den druhý dotaz na cestu), kdy bude ta odbočka. Lenin se zamyslel, a že se mu to zdá taky nějaký divný. Chvíle zkoumání mapy a už to zase valíme kolem polský prsatice s úsměvem z kopce zpět – kufr číslo dvě. Nacházíme tábořiště a správnou stezku do České doliny.

V brzkých odpoledních hodinách dorážíme ke Zmrzlému plesu, vybíráme luxusní místo na nocleh pod širákem a zkoumáme stěnu Galerky. Takhle zdáli linie není zrovna jasná, ale ono se to nějak poddá. Kolem čtvrtý odpoledne zalézá slunko a my do spacáku.

Ráno za rozbřesku vstáváme a vyrážíme k nástupu. V noci lehce mrzlo, tak nemá smysl nějak zvlášť pospíchat, protože je stejně zima. Jen nás trochu straší udávaný čas přelezu 8 až 12 hodin. Natipujeme nástup a vypouštím Lenina do akce. První délka stěnou, jištění sporadické. Následuje druhá lehčí, která nás natlačí doleva do kouta. Tím kus nahoru, pak travers přes hranu pilíře do dalšího kouta. Začíná expozice a lezení je trochu těžší. Následuje další travers za hranu pilíře do dalšího kouta. Lenin je k neudržení J. V rozběhu míjí jeskyňku, která se má překonávat spárou v jejím stropě. Na jeho obhajobu je třeba říct, že podle popisu jsem taky čekal výraznější díru :) a navíc je bokem logické linie. Takže Lenin valí dál a štanduje o kus výše – kufr číslo tři. Naštěstí má bystrého druholezce :), takže jsem mu to vysvětlil, že víc jak tři kufry můj kombík nepobere a ať už se kouká držet správný cesty nebo že půjde domů pěšky. Kout nad štandem se zavírá, takže kus sestupujeme k jeskyňce a pokračujeme dál dle původního plánu. Spára z jeskyňky je pěkná žába pár metrů na pilířek. Následuje sestup a závěrečný cca 80 m dlouhý kout, kterým teče menší potůček. Není jiné možnosti, je třeba vzlínat přímo vodou. Lenin udatně zdolává, i já za ním to dávám. Je to celkem poctivý lezení, dalo by se říct, že v lehce zimních podmínkách, alespoň co se zmrzlých rukou týče. Poslední dýlka po hraně velkého koutu je za odměnu. Těžší exponovaný stěnový lezení. Za pět a půl hoďky jsme na Galérce. Chvíli tam i svítí slunce, než se schová za okolní štíty. Následuje opruz sestup po travnatých policích a prazích – jak píšou v průvodci – po kamzičej stope :). Jedno slanění a jsme dole pod Galérkou. Dojdeme k věcem, dáme něco pod žebro a podíváme se na zoubek, spíš teda na dno lahve se slívkou :). Pěkný den a podvečer :).

Přespíme a druhý den valíme zase dolů. Cestou nahoru mi ta dolina ani nepřišla tak ukrutně dlouhá. Následuje cesta do Čech totálně ucpanejma cestama, hoňka aby Lenin stihl v Pardubicích poslední vlak do Ústí, a v pondělí pozdě večer jsem doma jak na koni.

Super prodlouženej víkend, krásná cesta s dlouhým nástupem, která i dnes budí respekt. Co víc dodat? Snad jen přihodit pár info o vylezený cestě:

Studničkova cesta 5+ Z. Studnička, K. Hauschke 22. 9. 1960 1. pokus: J. Horvát, A. Puškáš, 11. 9. 1946 a 21. 8. 1947, do dvoch tretín steny, 2. leto: A. Mróz, K. Zdzitowiecki, 7. - 8. 8. 1962, 3. leto: B. Uchmanski, J. Wachowicz, 28. - 29. 8. 1962, 4. leto: J. Ďurana, J. Fabik, 27. 7. 1963, 1. zima: Z. Studnička, P. Černík, 22. - 23. 4. 1961 (alebo marec 1961 ?), 2. zima: slovenskí horolezci ?, 3. zima: T. Gibinski, T. Piotrowski, 3. - 5. 1. 1969, 1. sólo: P. Pochylý, II. 1978, 3 dni AP-98, K-702 výstup: 8 - 10 hodin.

Hans