Horolezecká brigáda v Adršpachu - aneb doktorem a dřevorubcem v jednom

V pátek je svátek a předpověď na víkend nám hraje do karet. Balíme zaprášené lezecké věci, motyky a valíme směr Adršpach pokusit nějaké to lezení a především se zúčastnit sobotní brigády ve skalách.

Potenciál této události, jehož datum připadlo na 29. října 2022, byl dle mého názoru posazený vysoko již od prvního momentu svého vzniku na zasedání vrcholové komise víkend předtím. Na tento jedinečný sobotní den nás za HO Adršpach nalákala prsatá mužatka z originálního plakátu vylepeného v Hostinci u Tošováka a také jistota pečlivého materiálního i režimového (rozuměj – pitný a stravovací) zajištění akce pod vedením brigádního generála M. Mrázka

V nečekaném počtu se úderem 9:00 ranní scházíme na hlavním parkovišti u skal. Brigádní generál Mrázek rozděluje dělnickou třídu do celkem pěti pracovních skupin a rozdává úkoly s cílem opravit – kapli u Milenců/schody a žebříky ke Královi/schody u Koberců/žebřík ve Sportovním koutku/schody u Dia.

autor kresby Petr "Pete" Blahna

Spolu s praktikem Tatušem (Jan Žwak) a Karolínou Šafářovou (z baru od Tošky) se stávám já (lékař zelenáč a taktéž barmanka od Tošky) součástí skupiny mířící ke Královi, kde budou využity jak teamové schopnosti barmanské – nošení mnoha půllitrů piv ála těžkých klád, tak schopnosti lékařské – šití nohy rozřezané motorovou pilou v terénu.

Až do chvíle příchodu dalšího brigádníka naší skupiny – místního lezce a obyvatele Adršpachu Kinga – nám jde práce od ruky a cestou ke Králi opravujeme jedny schody za druhými tak, aby výprava zasloužilých lezců z Čech a Německa, která tudy bude procházet příští rok (2023) při 100. výročí prvovýstupu na Krále, nenarazila na sebemenší obtíže.

U nejvýše položeného rozpadlého masivního žebříku, který máme v plánu vyrobit zcela nový, se k nám přidává již výše zmíněný King. Necelých 5 minut trvá, než se Kingovi s motorovou pilou v ruce podaří rozseknout si holeň. Nepříliš krvácející rána nevypadá překvapivě zle. Cévy – nervy – šlachy zůstaly netknuty, a proto se s kvitujícím Kingem rozhodujeme s Tatušem ránu sešít. V maximálně možném improvizovaném sterilním prostředí šijeme deseti stehy nohu Kingovu a na večer sháníme do hospody dovoz antibiotik.

Výsledný obraz smějícího se Kinga sedícího na špalku dřeva se zavázanou nohou, pivem v pravé a kusem špeku v levé ruce je poměrně nezapomenutelný.

Se setměním doděláváme poslední schody na novém krásném žebříku, co snad chvíli vydrží. Zničeni prací míříme ze skal nejprve na vizitu k pacientovi, poté na hlášení k ohni a nakonec za odměnu za muzikou k Tošovákovi.

Dle nasbíraných fotografií výsledné práce soudím, že letošní brigáda byla úspěšná a přínosná (račte se podívat sami /viz fotogalerie/). Na mnoho nových schodů, žebříků, střechu kaple a dobře se hojící sešitou nohu je doslova radost pohledět.

Karolína Jelínková

Fotogalerie