Až se léto zeptá

Až se léto zeptá, co jsi dělal na jaře?, lze odpovědět: "Plácal jsem se na vápně", nebo: "Rozlezl jsem se na písku". Berte těchto pár řádků jako pouhý nástin, kam před sezonou zajet zalevno do tepla na pískovce.

Voňavá Provence

Voňavá Provence – že tu je teplo, nikdo nezpochybní, takže Annot je asi (aspoň pro mne) ideální destinace. Cca 100 spárových cest (až ke slaňovacímu řetězu jen po svém), k tomu asi 500 vynýtovaných cest (do 7a/7b spousta rajbasů, nad toto číslo je nutné smířit se i s kamenickou prací – ale jsou údajně i krásná 8a bez jediného seknutí) a přibližně 1600 směrů na kameny. Pod převisy jsou zařízené bivaky. To vše v nejbližším okolí městečka, kde je i supermarket se zavíračkou v sedm večer. Prvovýstupové knihy/průvodce údajně k nahlédnutí v lezecké hospodě "Cafe du Commerce" na hlavním náměstí. Nějaké info + spousta motivačních fotek na blogu místňáků. Něco málo i na videu z návštěvy šílených Anglánů.

No a na nejbližší odjištěné vápno je to prý půl hodiny pěšky.

Bella Italia

Ani bella Italia nepřichází zkrátka. V Paklenici jsem narazil na lokálpatrioty z Pietra di Bismantova. Básnili o tom tak, že jsem se doma zaháčkoval v síti a nakonec z ní vytáhl průvodce. Vypadá to na rajbasy, obliny i vše ostatní (krom spár) na vynýtovaných jedno i vícedélkách.

Italské stránky vyplivly i dalšího průvodce, který podle fotek prozradil pískovce – San Marino a okolí. Zde je i pár ojedinělých spár.

V průvodci i spousta vápencových sektorů dokonce i přímo v centru San Marina. Průvodce San Marino (zdroj valmarecchia.it). Pískovec je v okolí San Marina. Průvodce Pietra di Bismantova (zdroj www.bismantova.tk). Další info a fotky lze skouknout u Pavla Jonáka.

Lezení v teple ve Špáňu

Lezení v teple – když ne ve Francii, když ne v Itálii, tak ve Špáňu? Španělsky neumím a počítač mlčí, takže mohu napsat jen to, že pískovce tam jsou a to hezké. Třeba v Albarracínu. Třebaže všude píšou jen o bouldrování, leze se tu prý i s lanem.

Černomořský Krym

No a poslední lokalita, co už ne každého napadne je černomořský Krym. V Bachčisaraji je zvláštní šutr – velmi tvrdý pískovec s vápnitým tmelem, drsný, ale bez tření. Bachčisaraj je stará oblast, kde lze lézt jako v muzeu. I když se dělají stále nové cesty (je tu třeba třicetimetrová převislá deska celá po voštinách), jsou tu i historické sektory, kde se cvakají "nýty" vyrobené z centimetr tlusté ocelové pásoviny připevněné šrouby ze železničních pražců. Se sekáním si v oněch dobách taky moc hlavu nedělali. Najdou se dvacetimetrové cesty, kde vysekáním VŠECH! chytů udělali z (odhadem) 7a nově 6a. Ale kultura (jste v hlavním městě Krymského chanátu), gastronomie a nové cesty rozhodně mluví pro lezeckou návštěvu. Na tomto typu pískovce jde zalézt už na předměstí Simferopolu, kam se létá za 3000,- K za zpáteční letenku. Průvodce je k dispozici.

V průvodci i spousta vápencových sektorů na pobřeží. Průvodce Krym (zdroj mountain.ru).

Co závěrem?

Kdyby bylo jó teplo, tak dalšími netradičními místy, kde by se dalo zalézt do doby, než se v květnu otevře Ádr, jsou například skály Dovbuša (komplet vynýtováno včetně spár; průvodce k dispozici) na Podkarpatské Rusi, grit a dokonce i měkké "hruboskalské" pískovce (Sussex, Kent) na britských ostrovech, či Pfalz a vogézské pískovce na francouzské straně hranice (až vám bude někdo tvrdit, že červené falcké pískovce jsou betonové, berte to s mírným nadhledem; i když se možná i takové najdou?). No a pak už mě napadá jen Berdorf v Lucembursku.

Průvodce Dovbuša (zdroj extrem.lviv.ua). Na kamenech okolo se i bouldruje.