Welcome to Jordan! Aneb v moři pískovcových hor

Pohodlně se usaďte, protože náš příběh začíná, a začíná ve svižném tempu, než se stačíme rozkoukat, mačkáme se s batohy v taxi směr poušť, o nabídky na odvoz není nouze ani uprostřed noci. Projíždíme napříč Jordánskem, tím jsme taky najednou uprostřed příběhu, a je to příběh s dobrým koncem, i když poslední ježčí trn opustí Petrovu patu měsíc po návratu.

Taxi není vlastně taxi, v osm ráno ve Wadi Rum má za sebou řidič-amatér desítku telefonátů, protože od počátku netuší, kam nás to slíbil za 70 euro vlastně zavést, má za sebou i opakované několikakilometrové couvání na dálnici a nájezdech, a tak teď spolu vedeme naši první jordánskou hádku o takzvanou konečnou cenu. Stojíme si na svém, řidič odjíždí, a my se právě poprvé rozhlížíme po Wadi Rum, jsme tam, kde jsme chtěli být, jenže co teď. Uzavření v údolí uprostřed dvou pásů pískovcových hor, koukáme do očí opelichanému velbloudovi, v devět hodin ráno začíná být nepříjemné vedro.

Jdeme se ubytovat. Protože kdo bydlí, tak sem tak nějak patří, lokne si whisky a neláme si hlavu s otázkou, co dál. Co dál s naší historkou? Tedy nezbude než se přiznat, tahle story zatím nemá zápletku, tudíž bude třeba si ji vymyslet. Protože na začátku je jen náš příjezd do Jordánska pátého listopadu dva tisíce deset a na konci sedíme zase v letadle a pak jsme v Praze, měníme whisky za pivo a já mám střevní chřipku.

V Jordánsku vlastně jenom lezeme a podnikáme výlety za lezením a taky do místních chutí a vůní. Cesty pod 300 metrů lezeme nalehko, bez batohu. Lezeme bez magnézia, i když mají cesty víc než 300 metrů a i když je víc než 40 stupňů. Ve Lvím srdci se málem scvrkneme žízní, ale nakonec těch sedm hodin vydržíme. Naštěstí je jako zázrakem na každém vrcholku jeskyňka, kde se schováme před sluncem a ze které pozorujeme poušť před sebou, koukáme, jak se chvěje, koukáme na sever i na jih, koukáme až do té největší dálky, představujeme si tam hranici se Saudskou Arábií, co ji ne tak dávno o pár kilometrů posunuli. Nasáváme vítr a věříme, že jeho chlad zažene i žízeň. Pak sjíždíme dolů, stále fascinovaní jediným stromem v oáze u věže otce Ainy.

Vrcholky jsou samostatnou kapitolou, třeba druhou, v našem příběhu. Po vylezení cesty čeká romanticky založené kamarády na laně ještě stejně dlouhá cesta po světlých písečných kupolích, až do chvíle, kdy usoudí, že to dál nemá cenu, nebo kdy vezmou za vděk posledním mužikem jako cílem svého putování. Hledání vrcholků si zamilováváme.

Vydáváme se ale i vstříc jiným dobrodružstvím, na opačnou světovou stranu, to když ráno věříme, že autobus přijede, a vida, opravdu je tu, ohlašuje ho troubení, a my nasedáme k ženám, které vezou sebe nebo své děti do města, nejčastěji k doktorovi. Tradici ctí různě, některé mají jen šátek, jiné jsou zahaleny v čádoru zakrývajícím vše kromě obličeje, další jsou zcela ukryty pod burkou, na rukou mají rukavičky. Ženy víceméně korektně mlčí nebo se chápavě usmívají, jejich muži zní úplně jinak, Where are you from? Welcome, Welcome to Jordan, hlaholí, věčně lapení v osidlech touhy uzavřít výhodný obchod s cizinci. Jenže teď je cena daná a jedinými muži jsou řidič a jeho závozník, protože muži jezdí do města autem, to jen na ženy zbyl autobus. Jedeme tedy s nimi a koukáme na poušť a na volební billboardy, bezkonkurenčně levné. V Jordánsku je parlament, ale pro případ, že by to v něčem přehnal, má král právo veta, čtu si k tomu z průvodce. Teď se tedy Abdulláh II. rozhodl parlament předčasně rozpustit a vyhlásil na 10. listopad volby nové, píší dále v The Jordan Times.

My zatím poznáváme jordánskou kulturu z jiné strany. Rest day, to není žádná idyla, než několikrát obejdeme město a vyzkoušíme všechny hlavní atrakce, vodní dýmku nagílu, čaje, kávy, falafely, hummusy, kebaby i holičství, jsme pěkně ztahaní. Konečně to máme zmáknutý, tyhle položky škrtáme, zasloužíme si idylku u moře. Ale než si ji stihneme vychutnat, přináší si Petr v noze na pláž ježka, a s ním i tolik potřebnou zápletku výletu, takže vlastně dvojí úspěch, příběh má teď potřebný směr a já se navíc můžu těšit na budoucí minuty a hodiny vyndávání ježčích jehlic, to mě baví, to si užívám, ale nepředbíhejme, protože nejdřív je tu obrovská bolest a taky ochotný chlápek, já žádný nápad kromě alkoholu nemám, takže zatímco běžím shánět pomoc, hlavně aby se něco dělo, chlápek vypaluje místa s ježčími ostny cigaretou, umí udělat pěkné puchýřky, oceníme dodatečně. Dostává za to krabičku nových marlborek, spokojenost je na obou stranách. Pak je na řadě můj lék, Petr tu kulturní zkušenost tlumí whisky, noha bolí, a přestože místnímu šamanovi s jeho cigaretovým rituálem absolutně věříme, s ježkem se setkáváme poprvé, a tak vyrážíme konzultovat do nemocnice, procházíme ozbrojenými hlídkami, způsobíme menší poprask, až nakonec dostáváme radu nohu máčet a nic s trny nedělat, takže to taky ne-děláme celý následující den, vyndavání přijde na řadu až po návratu, když se ježek hlásí a hnisá, a to už se nikoho neptáme a já vyndavám, jak je mi libo.

Teď však zpátky do pouště, hned pozítří Petr sešněruje vymáčenou nohu do lezečky a my opět míříme vstříc lákavým metrům pískovce. Objevujeme dál kouzlo písku všech barev i tvrdosti, skalních kaňonů-síků, cest noční pouští, muezzina, i toho, co tak hrozně nadává všem svým ovečkám, skřeků domácí havěti i hebkého velbloudího čumáku lemovaného dlouhými chloupky.

Po týdnu už jsme rozkoukaní a rozlezení, takže se pouštíme do tří velkých stěn, Jebel Rum, Nasrani Nord a nakonec Jebel Nasrani, kdo se v tom má vyznat. Utěšuju se tím, že to mám aspoň dobře spočítané, protože to za mě nikdo neudělá, nalezli jsme za osm dnů skoro dva a půl kilometru, nakonec je tak trochu nepovedená letní sezóna na českém písku na Blízkém Východě napravená. Jsme na vrcholech, kocháme se výhledy a hned spěcháme zase dolů k cizrnové a lilkové pastě a masovým koulím.

Tím ale všechna dobrodružství nekončí, náš příběh jede dál, musí jet dál, máte přece chuť ještě aspoň na jednu kapitolu, takže tentokrát jedeme na velbloudu, najali jsme si na to nejlepšího průvodce z vesnice, je jím tady každý, není možné se splést. V osm máme sraz, teď si teda prohlédneme to zvíře pěkně zblízka. V půl desáté je tu, velbloudice, jedna. Jsme v přesile, nás je pět.

V půl jedenácté sežene náš vůdce konečně pětihlavé stádečko, máme před sebou deset kilometrů na velbloudím hrbu, to se Petr s Hansem ještě těší, jejich pánve a „záda“ zatím netuší, že tohle dobrodružství bolí. Kilometr za vesnicí začínají padat kroupy, blýská se a hřmí, je to určitě znamení, i když to bolí, jsme tu dnes správně, ve stěně by jistě nastal zmatek. Takže přidáme, jala jala, rychle rychle. Hans už dostal taky klacíček, ale odmítá s ním velblouda pošťouchnout. Měníme proto na šnia, pomalu. Loučíme se s Wadi Rum z velbloudího hřbetu, na rozloučenou mě velbloud kousne, to abych ani já nezapomněla, že dobrodružství může bolet.

Šestnáctého je tu taky Eid al-Adha, svátek připomínající Abrahámovu oběť bohu, sedíme na obrubníku před obchodem a pozorujeme děti korzující po vesnické silnici, kluci mají naleštěné lakýrky s ostrou špičkou, holky jsou vyparáděné v nových šatech a botách na podpatcích po mámě. Jsou tu i nové a nové lekce ve smlouvání, lekce, které jsme si nezaplatili, ale přesto je dostáváme. No a na konci je happy end, slunce zapadá, pobřeží na izraelské straně Mrtvého moře se barví do zlata, mávám ze slané vody, fotoaparáty cvakají a po dvaceti minutách v té léčivé soli se ježčí ostny v Petrově noze zmenší snad na polovinu své velikosti. Takže to, co za čtrnáct dní budu tahat ven, budou už jen několikamilimetrové zbytky zrádných ostýnků ...

Cesty (vše The Best)

Jebel Rum, Flight of Fancy, 6b, 4 délky
Abu Maileh Tower, North Side Salim, 5+, 3 délky
Jebel Rum, Inferno, 6b, 3-5 délek
Abu Aina Towers, Lionheart, 6b, 8 délek + výlet k vrcholu
Jebel um Ejil, The Beauty, 5c, 5-6 délek + výlet k vrcholu
Jebel um Ejil, stěna vlevo od The Beauty, 7b (7a?), 6-7 délek
Jebel Kherazeh, Catfish Corner, 6c, 3 délky – lezli jsme jen první dvě délky
Jebel Rum, Goldfinger, 5+, 3 délky
Jebel Rum, Mano Negra, původně 7a+, po vylomení chytu cca 7c, 4 délky
Jebel Rum, Raid Mit Camel, 7a, 12 délek
Nasrani Nord, Jihad, 7b, 12 délek
Jebel Nasrani, 55 Steps to Hell (Arnold+Albert), 7b, 9 délek

Pavlína