Při lezení na písku jsme hlavně využívali přírodní jištění. Když tato možnost nebyla, nebo docházelo lano, dávali jsme kruh, a to asi takto (obr. 1). Kruhy se tedy dávaly hlavně proto, aby byl zajištěn další postup, a vždycky jsme mysleli, že železa má být ve skalách co nejmíň, a to jen v nutných případech. Nové cesty by měly být dostatečně vzdáleny od stávajících cest. Dřív nikdy nikoho nenapadlo dělat cesty tak blízko, aby ev. osazené kruhy byly dosažitelné ze starších cest , a tím je vlastně dojišťovaly. Z tohoto pohledu by měly být starší cesty nedotknutelné. Dnes již můžeme vidět cesty, které jsou tak blízko, že ty stávající znehodnocují, nebo vedou přímo přes již dříve udělané cesty. Co je příčinou ? Někteří prvovýstupci nerespektují dříve udělané cesty, nebo si nedovedou najít volný terén, kterého je ve skalách pořád ještě dost. Zdá se mi, že už se dělají cesty za každou cenu, a to jen proto, aby si někdo připsal další prvovýstup. Zdá se mi, že se z lezení vytrácí etika, férové jednání a úcta k předchozím generacím lezců, kteří dělali cesty s daleko primitivnějším vybavením. Za mnohé musím uvést projev jednoho předsedy VK z nedávné doby, který zcela vážně navrhoval na schůzi VK úplné zrušení pravidel a každý ať leze a dělá cesty jak chce, a prakticky to předvedl v Teplicích.
Nedávno jsem viděl jednu rozdělanou cestu (obr. 2), a zjistil jsem, že se dají osadit i kruhy, které nemají pro jištění naprosto žádný význam. Nevěřil jsem svým očím, a nechápu, co autor zamýšlí. Od nástupu se dojde asi 5 m (nebo doleze – obtížnost maximálně I) na balkónek ke dvěma hodinám a nad nimi dal navrtávák, asi 30 cm nad navrtávákem je díra pro kruh. Klíčové místo stěny je v její horní části, což kruh vůbec nejistí. Když bude stát nohama na římse pod kruhem a spadne, skončí na nástupních policích. Pád ze stěny pod vrcholem by představoval pád z výšky 6 — 8 m na police. Co zamýšlí dál ? Nabízejí se dvě možnosti. Vylézt to s tím jedním kruhem a půjde o nezajištěnou cestu s nesmyslným kruhem, nebo dát 2. kruh. V obou případech ten 1. kruh nic nejistí a 2 kruhy (byly by asi 2 — 2,5 m od sebe) na 5 m stěny je velice bizarní a s výškovým postupem pomocí navrtáváku se vlastně spíš blíží tatranské H2. Takže, co zamýšlí autor tohoto projektu, je mi záhadou. Nevím, kdo je autorem tohoto projektu, ale to je jedno. Je to jen postřeh z terénu a moje úvaha o tomto projektu. Co s tím autor zamýšlí dál, je jen jeho věc.
Článek byl publikován 31.5.2017. Další články, fotky, komentáře, které má ve sbírce Piskoř.
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
Stará cesta | Něco jako spára | Údolní hrana - Dolní varianta | Penalta | Něžný barbar | Mezi prsty | Hranou | Zadem | Soumrak agenta Bureše | Meteorický roj | Fyzikální lejno | Drakiáda | Ementál | Saigon | Plácačka | Hodinový hotel | Jihozápadní spára | Logická závislost | Osvobozená domácnost | Horolezecká sedmička | Stíny kapradiny | Taročky | Dagova | Drž tlamajznu | Kamarádská vzpomínka | Zmoklé krovky | Údolní | Kobřiť | Pětková | Jarničky ... další komentáře
Portál vznikl pro lidi, kteří se nejen chtějí informovat o specifickém pískovcovém lezení v Polické pánvi, ale i pro ty, kdo se na relevantních informacích o cestách a lokalitách chtějí podílet. Další informace o nás.
copyright©2024 PISKARI.CZ
Projekt je spolufinancován z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis v rámci projektu (registrační číslo: CZ.3.22/3.3.02/12.03472)
„Piskari.cz: propagace tradičního pískovcového lezení v Polické pánvi a Górach Stolowych“.