Informace k přidání tématického reportu najdeš v PRAVIDLECH PORTÁLU.
V polovině července jsme s Táňou vylezly Direttissimu v severní stěně Malého Kežmarského štítu. Před neuvěřitelnými šedesáti lety, v září 1963 si směr vyhlédli a přelezli Ján Ďuraňa, Karel Kokša Hauschke, Pavel Pavouk Pochylý a Jiří Pytlík Unger. Více v článku Léto v Tatrách: Direttissima na Malý Kežmarský štít.
Potenciál této události, jehož datum připadlo na 29. října 2022, byl dle mého názoru posazený vysoko již od prvního momentu svého vzniku na zasedání vrcholové komise víkend předtím. Na tento jedinečný sobotní den nás za HO Adršpach nalákala prsatá mužatka z originálního plakátu vylepeného v Hostinci u Tošováka a také jistota pečlivého materiálního i režimového (rozuměj – pitný a stravovací) zajištění akce pod vedením brigádního generála M. Mrázka... Více v článku Horolezecká brigáda v Adršpachu - aneb doktorem a dřevorubcem v jednom.
Místním vrcholovým komisím a správcům skal dáváme na vědomí, že dvojice Sámo + Tatuš provedla kontrolu kovových českých vlajek na našich pískovcových věžích. Úkol se podařilo splnit ve vytyčeném limitu 24 hodin... Více v článku Vlajky 2022.
Ve čtvrtek 4. července 2019 jsme s Karlem pod Radnicí brzy. Ve 4:30 nastupujeme do Hladového koutu...
Více v článku Radnice aneb hra pokračuje.
Po přečtení „nové“ vyhlášky o podmínkách provozování lezecké činnosti v NPR-ATS zjistíte, že je prakticky totožná s minulou verzí. Všechny významné připomínky ČHS byly zamítnuty. Více v článku Pravidla mošťárny.
Dne 3. září odpoledne jsem si domluvil schůzku se zaměstnanci CHKO v Polici nad Metují. Za CHKO Broumovsko byli přítomni vedoucí Ing. Heinzelová a Ing. Němeček, ke mně se přidal Jony, což jsem velmi uvítal. Důvody návštěvy byly ve stručnosti tyto... Více v článku Bylo nebylo na CHKO Broumovsko.
Marošova poslední návštěva Ádru. Těšila jsem se, že si o ní přečtu na jejich oddílovém webu, tak jako jsem sledovala jeho lezení v desítkách článků předtím. Jak by mě mohlo napadnout, že o ní budu psát já? Více v článku Červo.
11.2.2017 jsme s Karlem po 8pm vyrazili z Police směr Gerlach, zkusit vylízt dlouhou linii od Drlíka s Orolínem. Po jedné tlamě to se povedlo i volně. Více v článku Tatry, Gerlachovský štít, Drlík - Orolín (V+,A3) volně.
Při lezení na písku jsme hlavně využívali přírodní jištění. Když tato možnost nebyla, nebo docházelo lano, dávali jsme kruh, a to asi takto. Kruhy se tedy dávaly hlavně proto, aby byl zajištěn další postup, a vždycky jsme mysleli, že železa má být ve skalách co nejmíň, a to jen v nutných případech. Nové cesty by měly být dostatečně vzdáleny od stávajících cest... Více v článku Jak dnes (ne)dělat prvovýstup?.
Ve dnech 24. až 26. srpna 1981 se Josef Rybička, Jan Šimon a Ladislav Škalda odvážili něčeho, o čem nikdo před nimi – s výjimkou Jeana Fuchse a Raymonda Monneye v roce 1948 a skupiny Francouzů v čele s Mauricem Herzogem v roce 1949 – vážněji neuvažoval: přímo prostoupit zářezem, který odvádí vodu z velkého kuloáru (trychtýře) severovýchodní stěny, a dále pokračovat samotným trychtýřem... Více v článku Trychtýř alias Memento mori na Piz Badile.
Týdenní plán kempování pod Envers měl něco do sebe. Za týden, když byl čas na návrat, jsem zapomněla, jaká byla pod Envers cesta, i kolik hodin jsme to vlastně šli, kolik vážily naše krysy a kolik metrů převýšení jsme absolvovali.
Více v článku Moje poprvé: Týden v Chamonix.
Původně myšlenka Jirky absolvovat přípravku na Excalibura v Yosech na Pegasovi se sice před odletem do USA neuskutečnila, ale brouk v hlavě zůstal...
Více v článku Pegas aneb všechny spáry nonstop.
Přesně před rokem, v prosinci, nastal čas na rekapitulaci roku 2014. Rekapitulace to byla stručná: Z lezeckého pohledu strašný. Asi nejhorší od té doby, co lezu.
Více v článku Šťastných sedm v roce 2014.
Trochu adaptace po okolí a konečně přípravy na Excalibura, který nám Jirka přidělil. Jen počasí nestabilní. Plánem bylo pofixovat první 3 nebo 4 délky, vysprchovat se a odpíchnout se. Odpolední bouřky nám start ale protahovaly. Více v článku Yosemite 2011.
Cesta s názvem Repete si přímo říká o opakování. Bylo poněkud neplánované... a o to překvapivější. Více v článku Repete.
Taškařic kombinující lezení s cyklistikou je celá řada – Paradajs kros, Jarosláva, Chřibský hnědák a bůhví kolik toho ještě existuje. Před pár lety mě napadl takový bláznivý podnik, který jsem jen tak nechával uzrát a čekal na toho správného kumpána pro podobné chobotiny. Více v článku Pískařský trojlístek.
Na písku, zejména u tradičních cest, často nejde o klasifikaci, jako spíše o konkrétní cestu. Cítím velký rozdíl mezi "Vylezl jsem nějaké VIIIa" a "Vylezl jsem Torturu na Karlíka nebo Krvavou na Kata". Více v článku Velryba.
Před patnácti lety, obchod Hudy v Brně. Pohorky po babičce odešly, potřebuju nové, na občasné zimní i letní hobby–výlety, a taky v Brně je v zimě vždycky šílená břečka a gumáky ještě nejsou v módě. Vybírám Hanwegy za pět tisíc. Více v článku Via del Fratello 2013.
Jaro bylo stejné jako 70. léta v Československu – stálo to s prominutím za hovno. Na konci března pokryla vršky pískovcových věží bílá čepice a nezbylo než čekat doma u kamen. Ti, co chodí do práce jak do Kolbenky si mohli oprávněně Více v článku Ohlédnutí za loňskými písky.
Je začátek dubna 2013, jedeme z jednoho z posledních letošních výjezdů na běžky do Krkonoš, stavujeme se u Iwoše ve Vrchlabí. V útulném zahradním domku hoří kamna, pes se k nám tulí a vzniká plán, že si s Iwošem každý z nás letos vyleze Pískomila. Více v článku Viva Pískomil.
Ale, ale, nedělej překvapeného. Snad sis nemyslel, že po tom tříkrokovém bouldru dole máš tuhlé délku v kapse. Zavzpomínej, jak pečlivě jsi založil poslední smyčku, na kterou už skoro ani nevidíš. Znovu si přemítni v hlavě sled kroků - program, který jsi narychlo vymysel během toho, co ti neuvěřitelně natékaly bandasky. Více v článku Wadi Rum 2013.
I tento víkend (poslední červencový) se skupina lezců z OHEC Slavkov rozhoduje kam na skály. Sašik Adršpašnik, který nikdy nevylezl horu vyšší nadmořské výšky, než je hladina piva, je samozřejmě rozhodnut pro Ádr. Jeho parťák a zároveň bratr Ivoš, zvaný též horolezec Ivoš, jede také. Ale kam vyrazíme my? Více v článku Vysoké Tatry v Adršpachu.
Pár poznámek k lezení v Annotu (Provence) - Písek je pevnější než Ádr, ale na Sušky to nemá ani z dáli. Snad kromě bambuláčů se využije komplet smyčkový sortiment. Využily by se i bambule, ale dva velké frendy jsou v důsledku lehčí. Camalot No.6 není jen zbytečná zátěž. Více v článku Pár poznámek k lezení v Annotu (Provence).
Konečně chladné podzimní dny. Jen nebezpečí mlhy, která se často po čtvrté odpolední šíří Teplickým údolím. V pátečním odpoledni jsme tu sami. Pod Atolem stojíme poprvé. Linie Srdcové záležitosti je víc do kopce, než jsem si představoval. Více v článku Atol – Srdcová záležitost.
Nevěřícně jsem koukal, jak si Smolko nazouvá lezečky a začíná se potýkat s první délkou. Dávat jištění z volné pozice bylo někde dost naprd, lezečky ztuhly, ruce taky, zasněžená police, padání se jevilo jako nepohodlné. Více v článku Tatranské "HAZARDOVÁNÍ".
Red-Rocks, Indian-Creek, Zion, Castle Valley, ... Fotoreport z lezení na amerických píscích v podání kamarádů Marianny s Martinem, které jsme poznali ve francouzském Annotu. Více v článku Americké písky 2012.
Meteora je známá jako klasická oblast – objevena pískaři, pískařsky odjištěná, mágo má v průvodci zákaz. Až na ten objevitelský čin - opak je pravdou ...
Vrchol vás na první pohled upoutá – však jsme v knížce na Vorgipfelu našli i pár spolulezců z českých písků. Podle průvodce nejspíš zvolíte k výstupu dvouhvězdičkový Eiertanz jako i všichni výše zmiňovaní. Průvodce popisuje první délku jako klíčovou a lámavou. Opak je pravdou. Více v článku Meteora 2010.
Jak se ti písek zaryje pod kůži, už se ho nezbavíš ...
Popěvek legendární písně "Jenom jednou jede vlak, život - to je Adršpach" je pravdivý jen z půlky. Vlak totiž (přinejmenším do Ádru) jezdí častěji ...
Skříň by se dala snadno přirovnat k některým ženám; má úžasné tvary, umí nalákat, někteří o ní sní, nezkušené ovšem dokáže potrápit ... Více v článku Skříň.
Při překonávání okrajové trhliny se trochu zasekneme a ztratíme dost času, ale nakonec se vše zdaří a vyrážím hledat cestu skalní stěnou. Místy je krásná pevná žula, ale občas se člověk cítí jako v knihovně – chyty i stupy jsou vysunovací jako knížky a těžké pohorky sypou dolů jeden kámen za druhým. Více v článku Nesthorn - V hřeben (D-, 3822 m.n.m.).
Je tak trochu opředený tajemstvím. To je tam, co se boulderuje? Prý tam mají jenom vrtané cesty? Nejsou to nějaké kvaky a nafouklá bublina? Že prý se tam leze výhradně po vlastním a jsou tam i stometrové cesty. Tak to mě podrž, to je už úplná novinářská kachna. Voilà, není, to všechno může být Annot. Více v článku Voilà la France.
"Hele, tak jeďte do Grampians, tam jsou super sportovky", radí David, který rád leze sportovky (a který nikdy nebyl v Grampians). Alešák celý rok padal do smyček, aby se nebál. Naky celý rok nenosila podpatky, aby se jí dobře lezly rajbáky. A tak zabalili bágly a jeli se na celé září na ty jejich skály podívat. Více v článku Grampians 2011.
Až se léto zeptá, co jsi dělal na jaře?, lze odpovědět: "Plácal jsem se na vápně", nebo: "Rozlezl jsem se na písku". Berte těchto pár řádků jako pouhý nástin, kam před sezonou zajet zalevno do tepla na pískovce. Více v článku Až se léto zeptá.
Poslední týden dlouhého letního volna nám švýcarští zákopčaníci dělají radost a umožňují uskutečnit myšlenku, jejíž semínko bylo zaseto snad již loni na Wiesbachhornu. Vydrápat se na nějaký velký kopec ve Švýcarsku, co bude stát za to. Více v článku Švýcarské Alpy ... aneb vzhůru za řídkým vzduchem.
Trýznivější způsob oslavy čtyř pětek bych si asi těžko vybral. Ale Leninovo nadšení pro lezení spár je nakažlivé, takže na prodloužený víkend Den-nezávislosti-Cyril-Metoděj-Hus 2009 svištíme do Ádru. Minule - v srpnu 2002 jsem měl z Cesty námořní pěchoty stigmata - to nešlo, teď to určitě bude lepší. Nebylo. Více v článku Čtyři pětky v Ádr-spárách.
Úterý 9.srpna, 5:00 ráno – po dlouhém plánování, shánění matroše, parťáků a balení konečně zvoní budík. Rychlá snídaně a už Nelku a mě ochotný táta odváží na vlak v Trutnově, kde na nás čeká Pitel. Zjišťujeme, že oproti němu se nám povedlo výborně zabalit ... Více v článku Val Masino - Val Porcellizzo.
Páteční déšť, který se přehnal Ostrovem nás nechal v sobotu ráno poležet v bivaku s očekáváním na první slunečné paprsky. Naštěstí na sebe nenechaly dlouho čekat a jediný, co nám mohlo pokazit náladu, byla procházka mokrým borůvčím. Než jsme došli ke Schůdné věži, která se stala naším prvním cílem, uschli jsme a slunko se začalo opírat do stěn. Více v článku Ostrov - Bernd Arnold (OBA).
Je tomu již pár let (možná pár a půl), když jsem se konečně dostal do skal poprvý s lanem jako náctiletý puberťák, pln očekávání. O půl osmé zvoní budík, po opici z tanečních jsem doběhl na vlak a už hurá Teplickým expresem směr Adršpach. Cestou klasická rozprava: "Tak co dneska polezem?" "Nevim... Něco najdem..." Více v článku Ádr - školka k nezaplacení.
Bylo to někdy v 90 tých letech min. století na Brnčálce v Tatrách. Je pozdní odpoledne a s Lojzíkem sedíme u pivka v jídelně. Máme vylezeno a tak se jen tak líně tetelíme. V tom zaslechneme zvenčí vzrušené hlasy a někdo oznamuje, že naproti v sev. stěně Kežmaráku spadla nějaká holka. Více v článku Ach ty baby, aneb důvěřuj ale prověřuj.
Je tma jak v pytli, svištíme klikatou silnicí do hor. Najednou je proti nám průjezd uzavřený třemi závorami a jedním zákazem vjezdu, naštěstí bez závory. Prostě se tam v noci nesmí?! Smůla, přehodnocujeme bleskem priority a svištíme dál zákaz nezákaz. Více v článku Výstup na Weißseespitze (3518 m) - Nordwand – Ötztalské Alpy.
Při listování starými dodatky k malé šedivé bibli Ádru jsem se opět dostal k Saské hlavě, přesněji k cestě Zahradní slavnosti. Starý VIIb. Tato cesta se mi vryla do paměti svým dlouhým popisem na několik řádků. Údolní stěna Saské hlavy patří bezesporu k největším stěnám adršpašských skal. Více v článku Zahradní slavnosti 2010.
Jejda to už je hodin. Slaňujeme a utíkáme k hospodě Lesní zátiší u vstupu do skal, kde má každou chvíli začít bezva divadlo. Sasíci, Jony a kumpáni už čekají, na smluvený sraz pod Stožárovou věží přicházíme akorát včas. Ještě přebrodit ledový potok a jde se na věc. Vydatné stavění, kdo neviděl, nepochopí. Více v článku Vzpomínka.
Skokem se dostáváme do mrazivého rána, ve kterém klepu kosu u hostince Dvoračka a čekám, až mě pánové vyzvednou. Pak se zalesknou světla, ukopnou mě přimrzlého a hurá směr Špindl. O kose na parkovišti a nudném šlapání po tmě po cestě Buď fit, kde si ještě můžete přečíst, kolik jste spálili kalorií, opouštíme značenou turistickou cestu a mizíme v houští. Více v článku Labský ledoborec.
Po týdnu už jsme rozkoukaní a rozlezení, takže se pouštíme do tří velkých stěn, Jebel Rum, Nasrani Nord a nakonec Jebel Nasrani, kdo se v tom má vyznat. Utěšuju se tím, že to mám aspoň dobře spočítané ... Více v článku Welcome to Jordan! Aneb v moři pískovcových hor.
Je 16. prosince 15:30, mířím z práce na vlak do Brna, sraz s Petrem na trase. Všechno je jinak, letošní zimní lezení v Macoše je úředně posvěceno. Během půldne jsme posháněli chybějící matroš a sbalili. Více v článku 48 hodin la Macocha.
S Viktorem jsme znovuobjevili krásu Příhrazských skal; jsou tu slušně zajištěné cesty stejně jako klasické výstupy, stěnovky po dírkách, krásné spáry bez zbytečných chytů i morálové lámačky. Více v článku Český pískomil - Příhrazy.
Adršpach. Kdo by ho neznal. V nepřehledných roklích tu stojí po kupě skoro 2000 věží. Některé snadno dosažitelné, jiné jen pro několik vyvolených. Více v článku Život to je Adršpach.
Uprostřed léta, 7.srpna 2009, jsme se během stavby konceru Madony domluvili s Fidem, že pojedeme něco polízt a pozkoušet na Drábky. Více v článku Návštěva Drábských světniček.
Než jsem stačil zjistit, že stojím na špatné straně, stržen Tomem, kobrtnul jsem o lano vedoucí k Martinovi (možná ho i strhnul) a mířil, taktéž po hlavě, do komínu za Tomem. Více v článku Výlet do komínu.
Vzhledem k letošní dlouhé zimě přinášíme návod na zpestření zimní přípravy. Je to celkem jednoduchý. Vybere se nějaký cíl na přelez v horách, čím vážnější tím lepší ... Více v článku Sviňing 2010.
Fotoseriál z výletu za Velkou louži do Utahu, Rocky mountains a Eldorada. Více v článku USA září/říjen 2009 - Utah, Rocky mountains, Eldorado.
Na prodloužený zářijový víkend byla dobrá předpověď, tak jsme s Leninem přemýšleli co spácháme. Nakonec padla volba na Tatry. Plán byl buď v plný polní přechod/přelez Ganku od severozápadu a nebo, že zkusíme něco na Galérku. Více v článku Horské stopy pískařů – Galerie Ganku – Studničkova cesta.
Tak je to tu ... Pátek 14.srpna — v 15:00 je sraz u Martina a konečně začíná dlouho očekávaný lezecký výlet do Tennengebirge. S Jéžou přijíždíme na parkoviště u Renna jen o pět minut později, ale zatím tam čeká jen on. Více v článku Tennengebirge 2009.
Po rozkoukání se v Coloradu jsme vyrazili na sever do Wyomingu, že se mrkneme do vyhlášené spárařské oblasti Vedawoo, na Devils Tower a taky do Yellowstonskýho parku, když už jsme tam. Více v článku U Strip 2008 část 2. - Lezení ve Wyomingu (Vedawoo, Devils Tower).
V loňském létě jsem vyrazil na trip do Ameriky. Spolu s Davidem a Pavlou (dále „hipíci“) jsem se tam téměř dva měsíce potloukal, poznával kraj a lezení. Po příletu jsme se ubytovali u Karla na baráku (nedaleko Boulderu) a začali podnikat výpady do okolí. Více v článku U Strip 2008 část 1. - Lezení v Coloradu (Eldorado, Boulder Kaňon, Estes Park).
Zadání úkolu znělo jasně – přetlouct Bonbonek. Nevelká věž ve Vstupním obvodu, hned na začátku široké cesty v kopečku, kde je kumulace turistů zajištěna. Problém Bonbonku tkví v tom, že na něj vedou jen dvě cesty – Bíbův sen od Volhejna, Mocka a Kožíka s Cikánem za VIIIc ... Více v článku Akce Bonbonek 2004.
S Jonym se nám podařilo přifařit se do auta k Martinovi, a tak jsme se konečně dostali do Alp nedaleko Mont Blancu. Kluci jeli na Grand Combin, takže si kvůli nám museli kus zajet. Ale co by pro nás neudělali :-). Více v článku Grand Capucin 2003.
V roce se u nás v oddíle objevila nabídka na čtrnáctidenní lezecký zájezd do Meteory, a tak jsme dali dohromady deset borců a dvě borkyně, čímž jsme získali čtvrtinu autobusu a možnost nastupovat v rodném městě tj. v Polici nad Metují. Více v článku Meteora květen 2002.
Třetí den nebo čtvrtý? Těžko říct, po pár dnech se to sleje a jen datum na hodinkách nás občas udržel v kontaktu se světem dole. Zajímavý a skvělý pocit. Na vršek jsme se dostali 5. den v noci. Více v článku Yosemite - květen 2008.
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
Schodnicová | Není prach, není strach | Dokončená | Návrat dravců | Spárka | Stará cesta | Něco jako spára | Údolní hrana - Dolní varianta | Penalta | Něžný barbar | Mezi prsty | Hranou | Zadem | Soumrak agenta Bureše | Meteorický roj | Fyzikální lejno | Drakiáda | Ementál | Saigon | Plácačka | Hodinový hotel | Jihozápadní spára | Logická závislost | Osvobozená domácnost | Horolezecká sedmička | Stíny kapradiny | Taročky | Dagova | Drž tlamajznu | Kamarádská vzpomínka ... další komentáře
Portál vznikl pro lidi, kteří se nejen chtějí informovat o specifickém pískovcovém lezení v Polické pánvi, ale i pro ty, kdo se na relevantních informacích o cestách a lokalitách chtějí podílet. Další informace o nás.
copyright©2024 PISKARI.CZ
Projekt je spolufinancován z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis v rámci projektu (registrační číslo: CZ.3.22/3.3.02/12.03472)
„Piskari.cz: propagace tradičního pískovcového lezení v Polické pánvi a Górach Stolowych“.